Pamatujete si na moment, kdy jste definitivně věděl, že se ze sportovce stává finanční poradce? Co tehdy rozhodlo?
Ta změna u mě probíhala docela pozvolna. S financemi jsem začínal v roce 2013, kdy jsem končil kariéru vrcholového sportovce. Zpočátku jsem kombinoval práci ve financích s trénováním a výchovou bikrosových závodníků. Časem jsem ale zjistil, že díky práci ve financích se mohu mít lépe než jako trenér. Věděl jsem, že chci něco budovat, zajistit rodinu a zanechat po sobě stopu. Myslím, že kolem roku 2016–2017 jsem definitivně ukončil všechny aktivity v bikrosu a začal se naplno věnovat financím.

Začínal jste se zaměřením na sportovce a úrazové pojištění. Co Vás přimělo rozšířit svůj záběr a jak těžký ten přechod byl?
Na začátku se mi líbilo, že zůstávám mezi sportovci a mohu jim pomoci s pojištěním, které bylo u rizikových sportů vždy problém. Ale v té době se rozhodně nedalo říct, že bych byl finanční poradce – byla to spíš čistá prodejní činnost. Když se mě klienti ptali na další produkty, neuměl jsem jim pomoci. A můj tehdejší nadřízený mě vždy smetl s tím, ať řeším jen životní pojištění.

V roce 2015 jsem se dostal na schůzku s Karlem Peterem a tam mi došlo, jak má práce finančního poradce opravdu vypadat a co mi přinese širší záběr. Odnaučit se starým zlozvykům a naučit se novým věcem nebylo snadné, ale díky tomu, že už měl Karel dobře nastavenou adaptaci, jsem to zvládl docela rychle.

Jaké zkušenosti z bikrosu – třeba z tréninků, závodů nebo týmového ducha – jste si přenesl do své dnešní práce?
Určitě schopnost zvednout se po pádu a jít do toho znovu – jen jinak. Vrcholový sport je v tomhle neúprosný. Připravujete se na sezónu, chcete uspět, a pak přijde pád nebo zranění a vy začínáte od nuly. Ale pokud chcete stát na stupních vítězů, musíte znovu trénovat, makat a vrátit se ještě silnější.

To samé platí i v podnikání. Nikdy to není jen cesta nahoru – vždy přijde nějaký pád. Důležité je se z něj poučit a vyrůst díky němu. Na konci dne stojíte na „stupních vítězů“, ale jen díky vytrvalosti a disciplíně. To je věc, kterou jsem si ze sportu jednoznačně přenesl.

Když se ohlédnete za svou cestou, jaká schopnost nebo postoj byl podle Vás klíčový pro to, abyste se dostal až na pozici oblastního ředitele?
Určitě schopnost předávat zkušenosti a učit. To jsem měl v sobě už v době, kdy jsem vedl bikrosovou školu – jezdci se vraceli, protože jsem jim dokázal srozumitelně vysvětlit techniku a oni chápali, co mají dělat.

Dnes to přenáším do financí. Ale klíčové je být příkladem. Pokud chci něco po svém týmu, musí vidět, že to mám odžité i já sám. Takže pro mě je zásadní být příkladem a zároveň být férový a otevřený – jak ke kolegům, tak ke klientům.

Jak se Vám daří kombinovat práci s vlastními klienty a zároveň budovat tým? Co považujete za největší výzvu v roli team leadera?
Největší výzva je právě ta kombinace. Abych byl příkladem pro tým, musím být pořád v kontaktu s klienty, abych mohl předávat aktuální zkušenosti. Zároveň ale musím být přítomný i pro tým a věnovat se jeho růstu.

Klíčem je dobrá organizace času a schopnost delegovat na asistentku nebo koncipienta, kteří pomohou s klientskou agendou. Díky tomu se mohu víc soustředit na tým. A tím zároveň ukazuji lidem, kteří chtějí být manažeři, že se to dá naučit a zvládnout. Přiznám se, že tohle se stále učím – a začínám vždycky u sebe.

Co Vás na práci ve financích baví dnes nejvíc a jak se to liší od začátků?
Od začátků se to liší hodně. V klientské práci mě dnes nejvíc baví investice a budování majetku. A v práci s týmem mě naplňuje sledovat, jak se kolegům daří – když získají velkého klienta nebo když postoupí na vyšší pozici. Baví mě vidět, jak rostou nejen kariérně, ale i lidsky.

Letní kampaň Na vrchol ukazuje různé cesty k úspěchu. Co je tím Vaším „vrcholem“ – a jak poznáte, že jste mu blízko?
Pro mě není vrchol jednorázový úspěch, ale dlouhodobý pocit, že moje práce má smysl – pro klienty i pro tým. Vrcholem je pro mě růst a spokojenost lidí kolem mě. Blízko k němu jsem vždy, když cítím, že moje energie pomáhá ostatním posouvat se vpřed.

Když zrovna nejste v kanceláři nebo s klienty, jak nejraději trávíte volný čas? A zůstalo Vám něco ze sportovního života dodnes?
Volný čas trávím nejraději s manželkou a naší roční dcerkou, která mi úplně změnila pohled na svět i čas. Víkendy patří hlavně jim.

A sportovec ve mně pořád je. Už nedělám bikros, ale pravidelně běhám, cvičím a občas vyjedu na horské kolo. Snažím se sportovat aspoň třikrát týdně.