Lucko, vaše profesní cesta je opravdu pestrá – gastronomie, školství, nutriční poradenství a dnes reality. Co by podle Vás řekla mladá Lucie, která kdysi pracovala třeba v Austrálii, kdyby věděla, že jednou bude vlastnit realitní kancelář v Plzni?

Každý obor, kterému jsem se v životě věnovala, jsem dělala s velkou radostí a nasazením. Některé z nich dělám dodnes – například nutriční poradenství, kterému se věnuji už 16 let. Ve školství jsem působila 22 let a práce s mladými lidmi mě nesmírně naplňovala. Byla pro mě inspirací a zároveň mě udržovala v energii. Člověk v takovém prostředí vlastně ani nestárne. Dodnes z této zkušenosti čerpám, protože moji bývalí studenti jsou dnes dospělí lidé s rodinami, kteří řeší bydlení a s důvěrou se obracejí právě na mě. To je pro mě obrovská radost i potvrzení, že férovost a spolehlivost, kterou si se mnou spojují z let mé pedagogické činnosti, se promítla i do mé práce dnes.

Kdyby mi někdo v devadesátých letech řekl, že jednou budu mít vlastní realitní kancelář, asi bych tomu nevěřila. Obor realit jsem tehdy vůbec nevnímala a navíc jsem si sama sebou nebyla tolik jistá. S přibývajícími roky jsem ale začala více věřit svým schopnostem a touhou jít si za svými sny. Každý splněný cíl mi dodal nové sebevědomí a dnes mohu říct, že skutečně žiju svůj sen.

Přechod z pedagogické činnosti do světa realit nebyl úplně náhlý. Co bylo tím rozhodujícím impulsem, kdy jste si řekla: „Teď je čas jít do toho naplno“?

Přechod z pedagogiky do realit pro mě nebyl jednoduchý. Když jste přes 20 let součástí určitého prostředí, znamená to jistotu a stabilitu a odchod do nejistoty se uskutečňuje těžko. Už delší dobu mi kolegové z realit říkávali, ať školství opustím, ale já jsem dlouho cítila odpovědnost a loajalitu k profesi, která mě naplňovala. Rozhodující zlom nastal v době covidu, kdy se i do školství dostaly napjaté atmosféry a rozdílné názory, které nebylo jednoduché zvládat. V tu chvíli jsem si uvědomila, že už nejsem na místě, kde jsem šťastná a kde bych mohla růst. A tehdy jsem si řekla, že nastal čas změny a rozhodla jsem se naplno vstoupit do realit. Dnes vím, že jsem ten krok měla udělat o deset let dřív. Školství je krásný obor, ale kariérně v něm člověk těžko roste. Já jsem člověk, který potřebuje mít v životě před sebou vize a cíle. V realitách jsem je našla, a díky tomu dnes cítím, že jsem přesně tam, kde mám být.

Reality jste začala dělat po osobní zkušenosti s prodejem vlastního bytu. Co Vás tehdy na práci makléřky zaujalo natolik, že jste se rozhodla pro změnu oboru?

K realitám mě přivedla moje vlastní zkušenost. V roce 2018 jsem měla v rezervaci dům, který jsem chtěla koupit, a současně jsem prodávala svůj byt. Oslovila jsem tehdy jednu plzeňskou realitní kancelář, která pro prodej mé nemovitosti prakticky nic nedělala. V té době jsem se ale seznámila s Nikol Svobodovou, která vzala prodej do svých rukou a byt prodala hned prvnímu zájemci na první prohlídce. Byla jsem u prohlídky přítomna, a když jsem viděla, jak ten proces funguje, řekla jsem si: „Tohle potřebuju dělat.“

Fascinovalo mě, že makléř dokáže klientovi ušetřit čas, starosti i peníze, a přitom mu pomoci uskutečnit důležitý životní krok. V té době jsem už měla za sebou 18 let ve školství a 9 let v nutričním poradenství, a tak jsem do svého byznysového portfolia přibrala třetí činnost. V listopadu 2018 jsem složila zkoušky a začala pracovat jako realitní makléřka. Byl to jednoznačně nejlepší profesní krok mého života.

Letos jste se stala spolumajitelkou jedné z nejúspěšnějších kanceláří Synergy a zároveň otevřela kontaktní místo v Plzni. Jaké byly největší výzvy a co Vám v tomto podnikatelském kroku nejvíc pomohlo?

V lednu letošního roku jsem se spolu se svými kolegy stala spolumajitelkou franšízy CENTURY 21 Synergy. Byl to další krásný krok na mojí cestě za splněným snem – stát se spoluvlastnicí realitní franšízy. Myšlenka otevřít vlastní kancelář ve mně zrála už dva roky. Mým snem bylo mít reprezentativní místo s velkou výkladní skříní, kde budu v každodenním kontaktu s lidmi, kteří kolem projdou. Chtěla jsem, aby to nebyl jen prostor pro řešení realit, ale také místo, kde si lidé dají kávu, něco dobrého, zastaví se a podělí se o své osobní příběhy.

Minulý rok jsem se začala aktivně rozhlížet po vhodných prostorách, a protože Plzeň miluju, věděla jsem, že to musí být přímo v centru. A opravdu – když člověk něco intenzivně nosí v hlavě a věnuje tomu energii, vesmír odpoví. Do cesty mi přišly nádherné prostory sto metrů od náměstí, na frekventovaném místě, kudy denně projdou stovky lidí.

Interiér jsem dlouho promýšlela. Chtěla jsem, aby to bylo reprezentativní a zároveň příjemné místo, kde se lidé budou cítit dobře. Miluju černo-zlaté barvy našeho brandu, a proto jsem interiér ladila v kombinaci černé, zlaté a přírodního dřeva. Slavnostní otevření kanceláře proběhlo 2. června za účasti mé rodiny, přátel a kolegů a pro mě osobně to byl silný a krásný moment. Mám radost, že se naše kancelář stala oblíbeným místem nejen pro klienty, ale i pro přátele a známé. Jsme tu otevření všem, každý den po celou otevírací dobu.

V kampani Na vrchol ukazujeme, že každá cesta k úspěchu je jiná. Jak byste popsala tu svoji? A co pro Vás osobně znamená být „na vrcholu“ právě teď?

Nemůžu říct, že jsem právě teď na vrcholu, protože své „vrcholy“ zažívám celý život. Moje cesta nebyla vždy jednoduchá. Když bylo mojí dceři deset let, stala jsem se samoživitelkou. Po rozchodu s jejím otcem jsem raději koupila plnohodnotné bydlení, i když jsem na účtu začínala s mínusem, než abych zvolila menší byt s rezervou. Věřila jsem, že peníze vydělám.

Prvním vrcholem pro mě bylo, že jsem se po roce dostala z mínusu do plusu, díky brigádě ke svému platu učitelky na střední škole. Dalším bylo vystudování vysoké školy, pak začátek podnikání v nutričním poradenství. Významným vrcholem bylo i to, že jsem si dokázala pořídit vlastní dům a později i investiční nemovitosti. A to všechno i přesto, že jsem začínala prakticky od nuly.

Když se ohlédnu, každý z těchto vrcholů měl svůj smysl. A všechny mě dovedly až tam, kde jsem dnes. A přesto věřím, že ty největší vrcholy mě teprve čekají. Protože kdybych žádné neviděla, život by mě nebavil. Pro mě není vrchol konečná stanice, ale spíš krásná vyhlídka, ze které se dívám dál, k novým vizím a cílům.

Váš přístup ke klientům je často zmiňován jako velmi osobní a proklientský. Co je pro Vás klíčem k tomu, aby spolupráce nebyla jen obchodní transakcí, ale i silným lidským zážitkem?

Jsem velmi emocionální člověk a za každým obchodem vidím hlavně příběh a emoce. Pro mě je každý prodej tak trochu umělecké dílo.

Do portfolia se mi často dostávají nemovitosti, které potřebují velkou dávku péče. Většinou jde o zakázky od přátel, známých nebo na doporučení, a právě to mě baví. Mám kolem sebe skvělý tým lidí, kteří dokážou nemovitost perfektně připravit na prodej – od vyklizení, vymalování, až po drobné opravy. V další fázi přicházím já se stagingem, profesionálním focením a celkovou prezentací.

Miluju tyto proměny. Věřím, že si je zaslouží nejen samotná nemovitost, ale především její majitelé. Díky tomu se s ní mohou rozloučit důstojně, s pocitem, že odešla ve své nejlepší podobě. A co je pro mě nejdůležitější – zůstávají jim krásné fotografie a videa jako památka na místo, které jim bylo domovem.

Právě tahle lidská rovina je pro mě klíčem k tomu, aby to nebyla jen obchodní transakce, ale silný a pozitivní zážitek pro všechny zúčastněné.

Vaše dcera se letos přidala k realitnímu byznysu – jaké to je podnikat bok po boku s vlastním dítětem? A co byste jí přála do začátků?

Moje dcera Barunka je maminkou tří úžasných synů, mých vnuků, do kterých jsem bezmezně zamilovaná. Oni všichni jsou pro mě obrovskou motivací ve všem, co dělám. To, že přijala nabídku pracovat se mnou, i když zároveň působí na částečný úvazek jako veterinární lékařka, pro mě byla velká radost.

V únoru složila certifikační zkoušky a od té doby má za sebou několik úspěšně realizovaných zakázek. Jelikož je to moje krev, přistupuje k realitám podobně jako já, s důrazem na emoce, férovost a přátelský vztah s klienty.

I když žije v Německu nedaleko hranic, jezdí jednou týdně pracovat do naší plzeňské kanceláře. Vím, že vzhledem k její vytíženosti – stará se o tři malé děti, má farmu se zvířaty a květinami, částečně působí na veterině – nemůže realitám věnovat úplně sto procent. Přesto věřím, že tato profese její život obohatí a krásně doplní to, čemu se věnuje.

Moc bych jí přála, aby jí reality přinášely radost, nové zkušenosti, otevřely jí dveře k novým kontaktům a dodávaly jí sebevědomí, že může uspět i v dalším oboru. Ať už pro ni reality zůstanou vedlejší cestou, nebo se časem stanou větší součástí jejího života. Vím, že jí sluší a že v nich má obrovský potenciál.

Na závěr odlehčeně – jak nejraději trávíte svůj volný čas?

Poslední rok moc volného času nemám – většinu energie věnuji růstu kanceláře, adaptaci asistentky a stabilizaci týmu.

Když ale čas mám, patří především mojí rodině a vnukům. Snažím se být co nejvíce nablízku, pomáhat dceři a užívat si jejich nabíjející energii a lásku.

Miluju cestování a poznávání nových míst, hraju golf, chodím do fitka, užívám si turistiku i kulturní akce. A protože jsem vášnivá řidička, nejlépe si odpočinu právě za volantem. 😊