Zemský ředitel Karel Peter měl o své profesní dráze jasno už jako dítě, chtěl být bankéřem. Od prvních kroků ve světě investic se vypracoval až na pozici zemského ředitele a po cestě získal řadu zkušeností, které dnes předává dál. V rozhovoru otevřeně mluví o důležitosti důvěry, vedení příkladem i o tom, proč ho nejvíc motivují lidé, kterým pomohl vyrůst. Co ho na práci stále baví? Jak zvládá ztráty v týmu? A proč by podle něj neměl nikdo s rozhodnutím vstoupit do financí otálet?
Karle, vzpomenete si ještě na svůj úplně první kontakt se světem financí? Co vás tehdy na tomto oboru zaujalo natolik, že jste v něm zůstal?
Asi jsem se pro ten obor narodil 
. Když jsem šel do první třídy a babička se mě ptala, čím bych chtěl být, až vyrostu, řekl jsem jí, že bankéřem. Tehdy to byla velmi respektovaná a vážená práce. Později jsem se začal zajímat o investování a absolvoval kurzy obchodování s akciemi, tehdy ještě od Fio družstevní záložny. A pak za mnou přišel spolužák z VŠ, že bych se těmi investicemi mohl živit. Až později jsem zjistil, že tím myslel prodej investičního životního pojištění .
Vaše kariéra se postupně vyvíjela až na pozici zemského ředitele. Jaké byly podle vás klíčové milníky, které ovlivnily tento růst?
Klíčový pro mě byl samotný začátek a to, že jsem opravdu pochopil potenciál této práce. Nadchlo mě, že bych se mohl stát zemským ředitelem, byť jsem tehdy ještě netušil, co to všechno obnáší. Další zásadní momenty přišly s nástupem a růstem jednotlivých členů mého týmu. Tehdy jsem si začal být jistý, že s tímto kolektivem dokážeme cokoli.
Byla na vaší cestě fáze, kdy jste zvažoval změnu směru, nebo pochyboval, zda jdete správně? Co vám pomohlo v těchto chvílích vytrvat?
Těžce jsem nesl, když mi někdo odešel z týmu. Bral jsem to jako osobní selhání a několikrát jsem zvažoval, že se budu věnovat jen vlastní produkci, která mi šla vždy samovolně. A upřímně, i dnes mě to někdy zamrzí. Už ale chápu, že tým je jako manželství: vždycky za to mohou oba (manželka i tchyně ).
Jak se podle vás za ta léta změnil svět finančního poradenství a jak jste se na tyto změny adaptoval vy osobně?
Změnil se zásadně. V podstatě úplně vše: licence, instituce, produkty, způsob uzavírání smluv i dokumentace. Výrazně se zvedla průměrná úroveň poradců, což zlepšilo i renomé našeho oboru. Většina změn byla pozitivní, takže adaptace pro mě nebyla problém.
Dnes vedete velký tým lidí. Co považujete za nejdůležitější prvek leadershipu v našem oboru a co podle vás dělá z manažera skutečného lídra?
Jednoznačně vedení příkladem. Nikdy jsem po lidech nechtěl něco, co bych sám nedělal. Když radím, ať dělají investice, tvoří 70 % mé produkce. Když říkám, ať náborují, chodím sám na náborové call party. Lídr je pro mě člověk, který běží s praporem před svým týmem a ukazuje směr. Tím buduje důvěru a důvěra skály láme.
Jaký byl pro vás osobně největší profesní „vrchol“ a kam byste se ještě rád posunul dál?
Mým dosavadním vrcholem bylo napsání pozice zemského ředitele v roce 2021. Teď bych se rád posunul do pozice seniora. Chci pomoci inspirovat další kolegy k dosažení stejné mety.
Co považujete za svůj největší přínos pro tým a firmu jako celek? A co vás dnes nejvíce motivuje v každodenní práci?
Nejvíc mě motivuje, když se týmu daří, to pak funguje jako perpetuum mobile na energii. Obrovskou motivací je pro mě moment, kdy přijde do týmu kluk v levném obleku, s jediným finančním produktem – kontokorentem a kreditkou – a postupně rozkvete do poradce, který investuje, radí druhým a možná jim i dává práci. To je pro mě naprosto zásadní.
Jakou radu byste dnes dal někomu, kdo přemýšlí, zda se do financí pustit a jestli na to má?
Řekl bych mu, ať neváhá ani minutu. V našem oboru neexistují bariéry na vstupu, takže začít je opravdu snadné.
Co vás dokáže opravdu spolehlivě odreagovat mimo práci?
Moji dva synové. Když otevřu dveře a slyším jejich cupitání a křik „tatí, tatí!“, jsem rázem v úplně jiném světě.